Kdo byl Štěpán Bandera?

Analýza kontroverzní postavy ukrajinských dějin

Postava Stepana Bandery (1909–1959) je jednou z nejsložitějších a nejvíce kontroverzních figur východoevropských dějin 20. století. Pro mnoho Ukrajinců je symbolem nekompromisního boje za národní nezávislost proti totalitním režimům. Pro Polsko a Rusko je naopak ztělesněním radikálního nacionalismu a zločinů. Kde leží pravda? Objektivní pohled vyžaduje oddělit historická fakta od nánosů propagandy, která byla systematicky budována po desetiletí.

---

Mládí a radikalizace v meziválečném Polsku

Bandera se narodil a vyrůstal v Haliči, která po první světové válce připadla Polsku. Ukrajinská menšina zde čelila silné diskriminaci a politice kulturní asimilace. Polská vláda potlačovala ukrajinský jazyk a kulturu, omezovala ukrajinské školství a prováděla politiku "osadnictví", kdy na ukrajinská území přicházeli polští kolonisté, což dále zvyšovalo napětí (https://www.britannica.com/place/Ukraine/The-interwar-period#ref287472).

Tato zkušenost Banderu zradikalizovala a přivedla do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), radikálního podzemního hnutí, jehož cílem byla nezávislá Ukrajina, a to i za cenu ozbrojeného boje. Jako jeden z vůdců OUN-B (jeho frakce) byl známý svou ochotou použít násilí k dosažení politických cílů. V roce 1934 byl za spoluúčast na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého odsouzen k trestu smrti, který mu byl zmírněn na doživotí. Z polského vězení se dostal až v roce 1939 po invazi nacistického Německa.

---

Druhá světová válka, vyhlášení nezávislosti a německé vězení

Po napadení SSSR Německem v roce 1941 se Banderova frakce OUN-B pokusila využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásila nezávislý ukrajinský stát. Nacisté, kteří měli s Ukrajinou vlastní plány jako s "životním prostorem" (Lebensraum), však jakoukoliv suverenitu odmítli. Bandera a další vedení OUN-B byli zatčeni a Bandera byl uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde zůstal v relativní izolaci až do podzimu 1944 (https://www.britannica.com/biography/Stepan-Bandera). Tento fakt je klíčový pro pochopení jeho role v nejtragičtějších událostech války, protože v době jejich páchání neměl přímou kontrolu nad děním na Ukrajině.

---

Sovětské a ruské propagandistické narativy: Nástroj informační války

Pro pochopení Banderova odkazu je naprosto zásadní analyzovat systematickou dezinformační kampaň, kterou proti němu a celému ukrajinskému osvobozeneckému hnutí vedl Sovětský svaz a v níž dnes pokračuje Ruská federace. Nejde o pouhé negativní hodnocení, ale o cílenou výrobu lží, která má politické a vojenské cíle.

Sovětský základ: Mýtus o "nacistickém kolaborantovi" ⭐

Sovětská propaganda vytvořila několik klíčových mýtů, které se staly základem pro veškerou další démonizaci:

1. Označení za agenta Gestapa a SS: Nejčastější lež vykreslovala Banderu jako oddaného služebníka Třetí říše. Zcela přitom ignorovala fakt, že většinu války (1941-1944) strávil jako vězeň v německém koncentračním táboře právě proto, že se pokusil vyhlásit nezávislou Ukrajinu proti vůli Němců.

2. Zamlčování boje UPA proti nacistům: Sovětské zdroje systematicky vynechávaly informace o tom, že Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) vedla partyzánskou válku nejen proti sovětským silám, ale také proti německým okupantům. Tím byl vytvořen falešný dojem, že UPA byla pouhou pomocnou jednotkou Wehrmachtu.

3. Vytvoření rovnítka mezi "Banderovec" a "fašista": Propaganda cíleně zaměnila ukrajinský nacionalismus, jehož cílem bylo osvobození vlastního území, s německým nacismem, jehož cílem byla rasová nadvláda a imperiální expanze. Toto zjednodušení mělo zdiskreditovat jakoukoliv myšlenku ukrajinské suverenity.

Operace pod falešnou vlajkou: Zločiny NKVD

Sovětská tajná policie NKVD šla ještě dál. Zakládala speciální skupiny, jejichž agenti se převlékali do uniforem UPA a páchali brutální zločiny proti civilnímu obyvatelstvu – vraždili učitele, lékaře, úředníky i prosté rolníky. Cílem bylo vyvolat v lidech nenávist vůči skutečným povstalcům a zničit jejich podporu. Tyto operace "pod falešnou vlajkou" jsou dnes detailně zmapovány historiky na základě odtajněných sovětských archivů (https://en.wikipedia.org/wiki/NKVD_special_groups).

Moderní Rusko: Oživení mýtu jako záminka k válce ⚔️

Ruská federace po roce 1991, a zejména po roce 2014, tyto sovětské mýty plně obnovila a učinila z nich ústřední bod své informační války proti Ukrajině:

• Revoluce důstojnosti (2014) jako "fašistický puč": Ruská propaganda vykreslila proevropské protesty na Majdanu jako převrat vedený "banderovci" a "nacisty", aby tak mohla ospravedlnit anexi Krymu a válku na Donbasu.

• Vytvoření obrazu "Banderovské Ukrajiny": Kreml systematicky šíří narativ, že celá moderní Ukrajina je ovládána ideologickými následovníky Bandery, což je absurdní tvrzení v zemi, která si v roce 2019 drtivou většinou zvolila za prezidenta Volodymyra Zelenského, muže s židovskými kořeny.

• "Denacifikace" jako casus belli: Vrcholem této lživé kampaně se stalo využití Bandery jako záminky pro plnohodnotnou invazi v roce 2022. Cíl "denacifikace" je postaven na lživém tvrzení, že Ukrajina je nacistický stát, přičemž postava Bandery slouží jako hlavní "důkaz".

---

Ukrajinský pohled: Symbol odporu v kontextu dějin

Pro pochopení Banderovy postavy je klíčové vnímat ho optikou ukrajinského boje za státnost. Zatímco vnější kritika se soustředí na jeho radikalismus, ukrajinský narativ zdůrazňuje kontext a cíl: boj za přežití národa proti několika brutálním okupantům. Podle průzkumů Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS) se postoj k Banderovi dramaticky zlepšil po ruské invazi, kdy počet těch, kteří ho vnímají pozitivně, dosáhl 74 % (https://www.kiis.com.ua/?lang=eng&cat=reports&id=1112&page=1). To ukazuje, že pro současnou Ukrajinu se stal především symbolem nekompromisního odporu proti ruskému imperialismu.

---

Volyňská tragédie: Velitelé na místě a kontext odvetných akcí

V roce 1943, v době, kdy byl Stepan Bandera jako ideologický vůdce vězněn v Sachsenhausenu a neměl na operace přímý vliv, provedla UPA na Volyni a v Haliči rozsáhlé etnické čistky proti polskému civilnímu obyvatelstvu. Tento historicky multietnický region s hlubokými kořeny polsko-ukrajinského napětí (https://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CV%5CO%5CVolhynia.htm) se stal dějištěm tragédie. Odpovědnost za přímé rozkazy k masakrům nenesl Bandera, ale konkrétní velitelé UPA na místě, především Dmytro Kljačkivskij (známý jako Klym Savur) a vrchní velitel UPA Roman Šuchevyč.

Tyto brutální útoky, kterým padly za oběť desítky tisíc polských civilistů, vyvolaly odvetné akce. Jednotky polské Zemské armády (Armia Krajowa) a další polské formace provedly protiútoky na ukrajinské vesnice, při kterých byly zabity tisíce ukrajinských civilistů. Ačkoliv počty obětí nebyly symetrické a odpovědnost UPA za rozpoutání teroru je nesporná, je historickým faktem, že násilí mělo oboustranný charakter a civilní oběti byly na obou stranách. Tento komplexní obraz je často v propagandistických narativech záměrně opomíjen.

---

Závěr: Hrdina, nebo zločinec?

Stepan Bandera byl produktem své brutální doby. Jako vůdce radikálního hnutí nese nepřímou politickou a morální odpovědnost za zločiny spáchané ve jménu jeho ideologie. Zároveň byl nesporným a odhodlaným bojovníkem za nezávislost Ukrajiny proti několika totalitním mocnostem, za což byl nakonec v roce 1959 v Mnichově zavražděn agentem KGB Bohdanem Stašinským. Pochopení desetiletí trvající propagandistické kampaně proti němu je klíčem k pochopení nejen jeho postavy, ale i cílů moderní ruské agrese.

Blbost lidská je opravdu věčná

Je člověk masožravá opice, a nebo spíše parazit zeměkoule?

Autor: Atllanka

Psáno dne 00.00.2001

Pravdu nelze umlčet!

 

Prolog: Komunistická tajná policie zřídila v polovině 60. let speciální útvar s názvem Vlast, pověřený fyzickou likvidací zrádců režimu…

Komunisté a tajná policie se tak chtěli zbavit především těch lidí, kterým se podařilo utéct za hranice tehdejšího Československa. Na seznamu největších nepřátel figurovala také jména bratří Mašínů.

Útvar spadal pod jednotku zvláštního určení, jejímž cílem byly s požehnáním sovětské tajné služby také diverzní akce na území Rakouska, Německa, Francie a Beneluxu.

Cílem tajné služby byly například protiatomový kryt německé vlády (akce Niva), ropovody (akce Rubín) nebo útok na mnichovské sídlo Rádia Svobodná Evropa (akce Morava). Ve Francii byly podle Žáčka cílem opět ropovody a sídla zpravodajské služby, v Beneluxu kromě objektů NATO i přístavy Rotterdam a Antverpy:

• Pod krycím jménem Odsun byl připraven útok na vedení vysokého napětí mezi Rakouskem a Německem.

• Oběťmi útvaru Vlast měli být i bývalí pracovníci StB, kteří přeběhli k západním tajným službám a předali jim důležité informace.

• Na seznamu se tak ocitl vojenský přidělenec v USA František Tišler, který z Československa utekl v roce 1959.

Útvar mohl využívat prostředky jakéhokoliv aparátu StB

Speciální útvar byl podřízen přímo náčelníkovi rozvědky Josefu Houskovi a mohl využívat síly a prostředky jakéhokoliv aparátu komunistické Státní bezpečnosti. Po roce 1969 kvůli změněné zahraničně-politické situaci postupně zanikal, a žádnou z plánovaných vražd nakonec neuskutečnil. Podle historiků však je možné, že provedl několik menších cvičných akcí, které zatím čekají na odhalení.

• Síť tohoto odboru služby zvláštního určení dosáhla 21 agentů a 20 ideových spolupracovníků, z nichž 12 bylo vysílaných s falešnými pasy do zahraničí jako spojky

Na dnešní konferenci věnované sovětské tajné službě KGB to oznámil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček.

Z dokumentu tajné policie:

• Kde se bude jednat o mimořádné poškození zájmů ČSSR a kde pro to bude právní podklad spočívající v odsouzení zájmové osoby čs. soudy k trestu smrti, bude po příslušném schválení a pokynu přistoupeno k její fyzické likvidaci přímo na území cizího státu.

• Do služby zvláštního určení byli vybíráni tehdejší nejlepší kádři tajné policie a byla to nejtajnější část rozvědky.

Tak komentoval jednotku pro MfD Žáček. Právě ta totiž dala ke vzniku útvaru StB pokyn. Jednotka vznikla na rozkaz tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Štrougala. Vražda byla jen jedním ze způsobů, jak se chtěl režim se zrádci vypořádat. Podle směrnic tajné policie měli být především unášeni do ČSSR. Pokud by se plán nezdařil, měla StB západní službu přesvědčit, že uprchlík stále pracuje pro komunistickou rozvědku, a tak ho zdiskreditovat. Vražda byla mezi metodami sice až na posledním místě, ale režim si pro ni dokonce našel bizarní právní zdůvodnění.

Služba zvláštního určení měla být primárně využita v době války, v mírové době měla věnovat pozornost speciálním bezpečnostním objektům západních tajných služeb, akcím k prohlubování německo-francouzských rozporů, organizaci odporu proti USA a pomoci severnímu Vietnamu.

Komentář Atllanky

No fain, tak konečně je to potvrzeno černé na bílém, že komunisté šli po svých vlastních občanech nejen doma, kdy je po návratu z bojů proti fašizmu, či po přežití nacistických koncentráků zavírali do svých lágrů, bili, mučili, vraždili a po smrti  jejich popelem sypali silnice, ale že na ně dokonce sestavovali i smrtící komanda, která měla ty, jimž se podařilo z komunistického koncentráku utéct, vraždit i za hranicemi. A to většinou jen proto, že je tito lidé prokoukli a o jejich zločinném režimu říkali pravdu.

Jedna z komunistických zrůd, nikdy nepotrestaný Grebeníček

Svědkové, kteří měli mlčet part1

Komunisté totiž zavřeli všechny obyvatele Spojených proruských kolonií jako pracovní síly do lágru zvaného socialistický tábor, a nás konkretně na barák s názvem Československo. Každý tady mohl jen a jen makat bez ohledu na své schopnosti a produktivitu práce za stejnou stravu s bytem v králíkárně a povinností držet hubu a krok. Každého reptala ihned zpacifikovali, ale ani nerejpalové si nebyli ničím jisti, občas bylo pro větší strach a kázeň celku potřeba obětovat nějaké ty vlastní soudruhy – viz třeba případ Slánský. Nikdo si nesměl být ničím jist, nejen majetkem, ale ani prací, dokonce ani životem…

A to byla přesně ta atmosféra, jakou každá totalita potřebuje, atmosféra strachu, kdy se z uvědomělých obyvatel začalo stávat to, co tu dnes máme:

• Beztvará masa konzumentů levných bůčků, pornofilmů a zblblých seriálů, anti empatická závistivá sebranka, nevzdělaná a hloupá hmota pachtící se za akčními slevami v hypermarketech a objednávající cokoli, co slibuje něco navíc ZADARMO!

Zatímco jako tenkrát tak i dnes se vy pachtíte abyste si koupili lepší sedačky, lepší televizní bedny a DVD-čka, lepší auta a dražší dovolené než má váš soused a z toho důvodu padáte do spirály zadluženosti, tak sami velcí soudruzi dnes jako tenkrát jen schůzují a vymýšlejí jak nás co nejvíce a nejlevněji „vymastit“, abychom je opět zvolili a mohli nás znovu a radostněji efektivně sát.

Tenkrát si jejich paničky lítali do Paříže k holiči, do Rakous a Švajcu nakupovat, chodily v norkových kožiších, a všichni měli pro sebe zvláštní nemocnice, kantýny, obchody, hotelové domy jak po celé republice, tak i v cizině zdarma a za potraviny a spotřební zboží z kapitalistické ciziny svoje zvláštní směšné ceny, přečtěte si zde:

• O komunistické morálce v nás a dvojích cenách tehdy a dnes

Dnes sice žije naše levice skromněji, ale přesto minimálně 10× líp než vy, z čeho by si jinak podle vás socialista Rath vydržoval dvě domácnosti a Paroubek mladou ženu? Oni ještě někde nějak pracují, či jak to stíhají?

A nenažraný převlečený komunista Rath si dokonce ponechá všechny funkce a tím samozřejmě i všechny platy… Měli bychom se ptát, když tři místa stihne jeden člověk, proč dvě nezrušit a mít tak jen jedno za jeden plat? Nejsou ta dvě místa opravdu zbytečná?          

Ale vraťme se k původnímu článku.

Každého, komu se podařilo jim z tohoto pracovního lágru utéct, pronásledovali soudruzi vždy až za hrob, rozkradli všechno co tu po něm zbylo, šikanovali zbytek jeho rodiny a známé, mnohdy se pokoušeli i o únos zpět – vypráví o tom třeba naše krasobruslařka Ája Vrzáňová

Uvolněte se, prosím… s Ájou Vrzáňovou

U ostatních občanů pokračovali v budování závisti a kořistnického prospěchu tím, že jedněm umožňovali lehce nabývat majetek emigrantů a vyhnaných občanů, a druhým nedali nic s tím, že možná když se polepší a vstoupí k nim, tak příště… A když nepomohlo to, tak zabralo něco jiného, ponejvíce děti… většina občanů měla totiž děti, a ty chtěli studovat, pak dobrou práci a tím i existenci… no a přes děti je vydiratelný téměř každý.

Víte vy například, že soudruzi si navzájem odklepávali bezúročné půjčky na stavbu rodinných domků, a v mnoha případech i půjčky nenávratné?

• A žádné trošky, tak například na stavbu domu v ceně tenkrát 200.000 jste dostal jako dobrý soudruh polovinu – 100.000 od zaměstnavatele, ergo státu, nenávratně. To znamenalo zkolaudovat do určité doby a nevracel jste nic…

• A druhou polovinu jste dostali na úrok 1% od České spořitelny, s odloženou splatností do kolaudace, a na 30 let

• A plat? Plat tehdy byl u muže okolo 2.800 korun a u ženy okolo 1.900 a to už byly ty lepší platy – šachetní… Takže 200.000 bylo jmění, když auto jste koupili za 60 tisíc.

• Ale abyste to od soudruha obdržel, musel už jste být  sám velký soudruh, a ve většině případů i spolupracovat s STB!

• A pro ty nejméně rovné? Tedy pro většinu, byly jen paneláky a pouze od tří a více dětí bylo přidělováno 3+1, jinak 2+1 o celkové výměře až 60 metrů čtverečních.
  
  

A soudruh to hlídal, když jste si pořídili výměnou větší, tak vás i násilně přestěhovali zpět a nebo jste platil tzv. nadměr (bylo stanoveno 8 čtverečních metrů na osobu jako dostatečné – z metrů navíc se platila finanční sankce) do doby, než jste si pořídili další dítě, a zaplnili tak dostatečně obytnou plochu.

Když jsem byl svobodný a žil v 1+1 se sprchovým koutem a obytnou plochou 32 metrů čtverečních včetně, platil jsem soudruhům nadměr – tedy de fakto pokutu za to, že si žiju nad poměry!

Ale nemylme se opět, ani ti rovnější s nenávratnými půjčkami na tom nebyli zase tak růžově jak by se mohlo zdát. V případě, že si postavili větší domek, než bylo oněch 8 čtverečních na osobu, tak jim mohl být a mnohdy i býval, přidělován do domku podnájemník. V místech s menší zástavbou a nedostatkem obytné plochy to byl tenkrát běžný standart.

Takže, Vy užiteční idioti, co je pořád hájíte, nemylte se, vy byste šli za katr a do gulagů jako první, protože nejdřív každá revoluce požere ty, kterým by se nějak cítí být vděčná za to, že je zpět u koryt. Jste prostě a jednoduše buď sami velcí komunisté a zločinci, kteří se neštítí zase chtít okrádat a vraždit své bližní, či jejich potomci, a nebo jen zcela obyčejní tupci co doma řezali je málo, jak se zdá!

petra janů - to máme mládež

Pro nechápající ještě upřesňuji, že komunisté mají ve svém programu – Rovnost, Volnost, Bratrství! Tak si to zkusme rozebrat:

• Rovní, jo tak to oni si byli vskutku vždy se všemi (například s prodavačkami pracujícími za 650 káčé základního platu) a s některými třeba v Sanopsu, či ve vládních obchodech dokonce ještě rovnější.

• Volnost, tak tu nám umožňovali opravdu dostatečnou v jimi pečlivě hlídaných, vytyčených výbězích a okružních zónách, jako třeba DDR, Maďarsko, Rumunsko a další kolonie socialistického tábora…

• A bratrsky? Bratrsky se chovali, jen co je pravda, tak například si od nás plnýma hrstma výměnou za poukázky na jídlo a ošacení (české nesměnitelné koruny) brali vše, co jsme vyrobili. A nebyli vybíraví, brali i aušusy, a co, že jen na sklad, ono se to nakonec vždy někam vyvezlo, třeba do Kambodže, aby se podpořil Polpot, že?

Komunistická strana je medúza, která má na svědomí více lidských životů, než všechny středověké cholery a mory, a to, že vy jste se tu jakžtakž měli v 60-tých a dalších letech…

• To vám fakt nevadí, že jste žili z otrocké práce gulagů v CCCP?

• Copak nechápete, že aby jeden mohl jíst, musí to druhý vypěstovat?

• Děláte vesměs prd, sedíte v kanclech a jen řvete… já chci!!!

Jste opravdu směšní, a nebo spíše k pláči, protože vy v tom, co si dnes zvolíte, budete spolu se svými potomky jednou žít. A něco vám řeknu: dobře vám, vy rudí švábi, tak!

st@tll 2008

Související texty:

• Pátá kolona nové rudé totality

• Mozkový lívanec Lukáš Kollarčík

• Byl Bursík bílým koněm Gazpromu?

• Chléb a hry aneb Poslední zhasne

• O bezedné levicové slánce

Čtěte také:

• Benito Mussolini

• Maďarsko není Orbánovo

• Stalin? Tisíc poprav denně!

• Zrazený národ – kolaborant Eduard Beneš

• Vágnerovci, Putinovi nájemní žoldáci

• Dušegubky – Sovětské náklaďáky smrti